Diaklasová chodba

Diaklasová chodba (j.č.539) , též zvaná Diakláska, Propasťovitá chodba nebo Nové bludiště marmitové je součástí systému povodňových ponorů Bílé vody ve Staré rasovně (Zbořisku), poloslepém Holštejnském údolí.

Tato jeskyně je vybudována ve světlešedých vilémovických vápencích macošského souvrství, v puklině bez posunu, a její největší část byla objevena Karlem Absolonem a Josefem Klusákem po překonání vstupní propástky v dubnu roku 1906.

Hlavní směr (SZ-JV) kříží čtyři větve (SV-JZ), Krápníková, Písečná, Ostrovská a Holštejnská, přičemž v posledně zmíněné byly v roce 1969 objeveny komínové prostory, které jeskyni zvětšily o 35 metrů.

V roce 2002 zde ve spolupráci se ZO ČSS 6-12 Speleoklub Brno probíhaly pokusy o nové zmapování chodeb. Výstupy z této činnosti nejsou bohužel známy a tak nám musí k představě o jeskyni postačit objevitelská mapa z počátku minulého století.

Vstup do jeskyně začíná hladkým kanálem vzhůru, po jehož překonání následuje úzká puklina, která charakterizuje (někde je širší, někde vysoká, chcete-li hluboká) celou jeskyni. V místech křížení chodeb se jeskyně zvětšuje do větších objemů, ovšem průstup celou touto lokalitou je poměrně náročný na fyzickou kondici a umění pohybu v úzkých prostorách. Transport jakéhokoliv materiálu a nástrojů pro další bádání a případnou prolongaci je velmi obtížný a tak tahle jeskyně zůstává nevystrojeným krasovým útvarem pro fyzicky zdatné speleologické fajnšmekry. Ne nadarmo se jí říká malé Plánivy.